čtvrtek 17. listopadu 2016

Magická Togawa




Jun jsem tu zmínil dva roky zpátky, když bylo 30. výročí vydání její první desky. Rozhodně by si tu zasloužila víc příspěvků, ale ona si své věrné fandy najde i bez nich. (dva roky zpět mi to tu někdo anonymně komentoval, což potěšilo ^^)

A včera, 16. listopadu, jsem Jun poprvé viděl live v Umeda AKASO.





Předem se omlouvám za asi dost divné řeči, které budou následovat, ale tenhle příspěvek se mi vůbec nepíše lehce.

Kdo Jun znáte, víte, že ona patří ke špičce. Ne všichni ocení její styl, či osobnost, ale to je jedno. Jun byla vždycky jiná, vždycky svá. A proto ji mám rád. A podobné důvody bude mít asi většina jejích fandů. Některé jsem poznal blíže, a také to byla zajímavá podívaná. Stejně jako Jun, ani její fandové nejsou normální. Bohužel, tito lidé jsou již pryč. Ale láska k Jun zůstává. Takže jsem rád, že jsem konečně měl tu čest, zúčastnit se jejího koncertu.

I když dojmy z něj jsou takové všelijaké. Že na tom Jun není v posledních letech zdravotně dobře, to jsem věděl. Ale i tak to bylo těžké, vidět ji takhle. Já mám u Japonek vždycky problém s věkem. Většině bych hádal mnohem méně, než jim ve skutečnosti je. Klidně i o 10 let. Jun je letos 55. Ale v jejím případě bych hádal nejméně o 10 let více. Když promluvila, myslel jsem, že ten koncert snad ani neodzpívá. Ale zvládla to. I když s obyčejnou chůzí má velké problémy, a z její řeči je znát, že opravdu není v pořádku, její zpěv je pořád nádherný. Sice musela skoro celý koncert sedět, ale o to větším překvapením byl přídavek パンク蛹化の女, který odzpívala vestoje, s vypětím všech sil. Ona je pořád stejná, pořád stejně šílená a úžasná osobnost. Jen to tělo už nezvládá, co by duše chtěla. Je to velká škoda. Žádná jiná zpěvačka u mě nikdy nebude mít tolik respektu, jako právě Jun.



Ukázka z koncertu, kterou jsem nahrál spíš pro sebe na památku.. (jen zvuk)






Případní zájemci o seznámení s její tvorbou, pátrejte sami na youtube, ono je to tak nejlepší.. ^^

neděle 6. listopadu 2016

Chiekosho



V angličtině známá jako Chieko's sky, nebo také The Chieko Poems, je básnická sbírka, jejímž autorem je Kotaro Takamura. (高村光太郎) Kotaro byl japonský básník, spisovatel a sochař, žijící v letech 1883 až 1956. V roce 1914 se jeho manželkou stala Chieko Naganuma, členka feministického hnutí Seitosha. Bohužel, v roce 1931 začala Chieko jevit známky schizofrenie, a o rok později se pokusila o sebevraždu. V roce 1935 byla hospitalizována, a o tři roky později zemřela na tuberkulózu. Kotaro ve své básnické sbírce zachycuje období od počátku jejich vztahu, až po několik let po manželčině smrti.

Nevím, jestli mám čtení někomu doporučovat. Na jednu stranu je to sice zajímavé, ale když se člověk začte důkladněji, a uvědomí si, čím vším musel Kotaro s manželkou projít, není to nic hezkého. Opravdu ne. Nejdříve sledovat, jak jejich společná láska roste, prožívají šťastný život, přestože okolím jsou považováni za podivíny. (mimojiné proto, že svůj vztah založili na rovnoprávnosti pohlaví) A následně přihlížet, jak všehno štěstí ukončí duševní porucha Chieko, která ji nakonec zcela připraví o její lidskost.


Neobyčejná Chieko

Chieko vidí, co není vidět,
slyší, co není slyšet.

Chieko jde tam, kam nikdo jiný nemůže,
dělá, co nikdo jiný nesvede.

Chieko nevidí mé fyzické já,
touží po mém já za mnou.

Chieko odhodila břemeno bolesti
a upadla do říše půvabu a krásy.

Slyším její hlas, jak mě volá, znovu a znovu.
Ale Chieko už nemá jízdenku do lidského světa.


Ovšem, číst Kotarovy řádky, a opravdu žít s člověkem s duševní poruchou, jsou velmi, velmi rozdílné věci. Realita je občas skutečné peklo. Až při prožívání něčeho podobného člověk pochopí zoufalství, stojící za touto básnickou sbírkou.

Sbírkou Chiekosho je inspirován i song あたしもうじき駄目になる (Brzy budu k ničemu) od YAPOOS:


sobota 3. září 2016

☆24EFFECTS☆




Tohle album patří k mým oblíbeným někdy od roku 2012, ale ještě jsem o něm nepsal. Což je škoda, protože opravdu stojí za to. Před pár dny jsem v jednom internetovém bazaru náhodou našel CD, tak jsem si řekl, že bych to mohl napravit.

CD bylo vydáno v roce 2009 na jarním M3, a jeho obsah byl později zpřístupněn zdarma na internetu. Jde o album vycházející z BGM k doujin hře ゆめにっき. (Yume Nikki) I když bych měl možná napsat BGN (Background Noise), protože to, co nás hrou ゆめにっき provází, by mnoho lidí asi hudbou ani nenazvalo. A právě proto je album ☆24EFFECTS☆ tak zajímavé. Několika nadšencům se podařilo z této herní "hudby" a dalších zvukových efeků vykouzlit opravdu nádherné songy různých žánrů, které se navíc svojí náladou velmi dobře hodí ke hře, ze které vycházejí.

Takže, ať už jste fandové ゆめにっき, nebo jste o této hře nikdy neslyšeli, zkuste 24 efektů, možná si to album oblíbíte, stejně jako já..





Oficiální web (download): http://tsubu.ath.cx/~ssry/24effects/

VGMdb: http://vgmdb.net/album/14242

Discogs: https://www.discogs.com/release/8163640




pondělí 22. srpna 2016

あんどりいらんど。



Andriiland. (あんどりいらんど。) je electropop dvojice z Osaky, jejíž hudbu jsem měl možnost poprvé slyšet také v květnu na ABP. Tvoří ji skladatel a aranžér 山本真平 (Yamamoto Shinpei) a zpěvačka a textařka ann. Yamamoto neprezentuje své umění jen pod značkou andriilandu, ale i sólově jako islandhouse. Dále spolupracoval například se spoon+, Mari7, nebo Saoriiiii. S ann tvoří už několik let, a od svých počátků hodně vypracovali. Nechci je nějak přehnaně vychvalovat, ale opravdu jsou na jiné úrovni, než většina jejich undergroundových kolegů. Za některé songy by se nemusel stydět ani Yasutaka Nakata. ^_^ Yamamoto Shinpei prostě umí. A ann po jeho boku také září. Její zpěv perfektně doplňuje Yamamotovu hudbu.

Pokud se vám líbí hudba Perfume nebo Capsule, rozhodně zkuste i Andriiland. Být majitelem nějakého velkého hudebního vydavatelství, už bych za nimi šel se smlouvou.. ^_^

Oficiální web: http://andriiland.jimdo.com/


Hello An Hello Land. album:

Amazon: https://www.amazon.co.jp/dp/B00OL8H71W
Tower Records: http://tower.jp/item/3736044


Ukázky:

Hello An Hello Land.:




おわりのはじまり。:






pátek 22. července 2016

První práce v Japonsku




17. června jsem zde informoval o získání víza a tím pádem možnosti v Japonsku pracovat. A práci jsem sehnal až překvapivě rychle - 11 dní poté. 28. června byl tedy můj první den v japonském zaměstnání. Píšu o tom ale až skoro po měsíci. Hlavně proto, že jsem neměl tušení, jestli tam vydržím nějakou významnější dobu. No teď se zdá že ano, i když to není jednoduché. Konkrétně jde o mytí / úklid autobusů na letišti. A největším problémem je to, že se dělá venku. Takže je horko. Hodně horko. Ale dělal jsem ve sklárně, takže to vedro nevadí tolik, jako silné japonské slunce. Nutností jsou samozřejmě dlouhé rukávy, kšiltovka kryjící krk a obličej (někteří řidiči sice říkají, že vypadám jak terorista, ale to je jedno.. ^_^), a na ruce opalovací krém s faktorem 50. Asi první dva dny jsem toto vynechal, protože pršelo, a i tak jsem se spálil. Nebýt toho slunce, celkem by to šlo.
Lidi jsou OK, a to je hlavní. I když jsem asi v Japonsku čekal celkově o něco více pečlivosti. Namísto toho vládne trochu chaos, protože je sice hezké, mít na každý den plán autobusů. Ale k čemu to je, když se hrnou do myčky takovým způsobem, že buď nevíme co dřív, a nebo naopak nemáme co dělat? Úklid interiéru mě taky trochu překvapil. Na jednu stranu je vidět, že zde jsou nějaké procedury, jak co dělat. Na druhou stranu se ale všichni kolegové snaží všechno dokončit v co nejkratším čase, samozřejmě na úkor pečlivosti. Přitom k tomu není důvod - ten autobus stejně dřív nevyjede.

Každopádně, je zbytečné podobné věci řešit. Hlavní je, že nějakou práci mám. Ono se vlastně dá najít relativně hodně pracovních nabídek i pro cizince. Ovšem 99% z nich požaduje nějakou schopnost domluvit se japonsky. Získání tohoto místa byla i dost náhoda. Odpovídali jsme na inzerát na úklid vlaků, kam ale brali jen ženy, a místo toho mi nabídli úklid autobusů, tak jsem to vzal. ^_^ Samozřejmě, jazyková bariéra je problém, ale nějak se to dá zvládnout..

Další důvod zpožděného postu je ten, že jsem čekal na první výplatní pásku. To jsem ještě netušil, že pracovní měsíc v Japonsku nekončí s koncem kalendářního měsíce. Konkrétně v naší společnosti končí 10., výplatní páska přišla poštou 20., a výplata by měla dorazit do 25. Prakticky si prý může každá společnost končit pracovní měsíc kdy chce. Význam této zbytečné komplikace mi uniká.

Jinak zatím dělám od 7:00 do 15:00 s tím, že hodina z toho je přestávka. Pět dní práce, jeden den volna. To je celkem praktické, protože se tak ten jeden den volna posouvá, a je možné zajít si i na úřady, a tak. Plat mám 860 yenů na hodinu (na červenec mám aktuálně naplánováno 175 hodin), plus zaměstnavatel platí dopravu, za což jsem taky hodně rád. Pro představu, mám to vlakem jen něco přes 15 km, ale jedna cesta vyjde na 610 jpy. V "červenci" (11. července až 10. srpna) bych tedy při 25 směnách projezdil 30 500 jpy. (měsíční lítačka stojí 22 390 jpy)

Tak zkusím nějak přežít léto. Pořád koukám po dalších nabídkách, ale není to jednoduché, no..






neděle 17. července 2016

marble≠marble



Dnes se vrátím k jednomu objevu z minulého měsíce - skupině marble≠marble. Členy jsou 原色ガールTnaka (Genshoku girl Tnaka - zpěv), フジタダイスケ (Fujita Daisuke - synthesizer) a 松本零士. (Reiji Matsumoto - programování) Od ABP v klubu Mercury jsem byl na jejich vystoupení ještě tento měsíc v klubu vijon, a v Namba Bears, kde jsem si konečně koupil jejich dva singly, a první album. (první split CD jsem objednával dodatečně přes internet)

A opět přemýšlím, kam je vlastně zařadit. Japonci si to hodně zjednodušují, protože pod J-Pop hází i věci, které tam moc nezapadají. I když, možná to zas já moc komplikuji. ^_^ Každopádně, Tnaka svým zpěvem dodává tvorbě příjemnou underground idol složku, na kterou si člověk lehce zvykne. Ale uznávám, že to může být pro někoho hlavní překážka v tom, aby si podobný styl zamiloval. Hudebně nevím, jak se kteří členové na tvorbě podílejí, ale rozhodně se jim daří tvořit chytlavou a na poslech příjemnu elektroniku. ^_^ Sám je poslouchám teprve pár dní, takže nemůžu moc dobře hodnotit, ale určitě k mým oblíbeným patří SUN, A Message Song, CROSSING OVER, 正面衝突 a další.. Když nad tím tak přemýšlím, tak asi všechny songy.. ^_^ World Wide Sushi navíc zaujme při live vystoupeních i tak trochu "neobvyklým" tancem, který Tnaka předvádí.. ^_^; Jako vždy, doporučím zkouknout pár videí na YouTube, (viz http://marble2info.tumblr.com/movie) a pokud vás skupina marble≠marble zaujme, kupte si jejich CD. První album vychází za dva a půl týdne - 3. srpna. A ani nedostupnost předchozích singlů vás nemusí trápit, protože o nic nepřijdete. Album je v podstatě souhrnem všech singlů, a navíc je tu úvodní M.A.R.B.L.E.のテーマ a remix songu SUN od GACHA the matrix.

Oficiální web: http://marble2info.tumblr.com/


První album (vychází 3. srpna): https://www.amazon.co.jp/dp/B01GVI285E/




Ukázky z alba:



Singly jsou k dostání jen na live, split s Dream Party je možno koupit zde.




Video (World Wide Sushi live at club vijon 7.7.2016):


neděle 10. července 2016

Redhorse Osaka Wheel



Dnes jsme si udělali výlet do ExpoCity, kde před 10 dny (1. července) otevřeli momentálně nejvyšší ruské kolo Japonska - Redhorse Osaka Wheel. Je vysoké 123 metrů, jedna jízda trvá asi 18 minut, a stojí 1000 yenů. Ruské kolo v tokijském Kasai Rinkai Parku, které doposud drželo prvenství, se s výškou 117 metrů tedy posouvá na druhé místo. (Tempozan Ferris Wheel u osackého akvária má 112,5 metru)

Více info na oficiálním webu: http://osaka-wheel.com/

Pár fotek:












Video: