úterý 23. března 2010

Bokurano


Bokurano (ぼくらの) jest 24 dílný seriál z roku 2007 natočený podle stejnojmenné mangy, jejíž autorem je Kitou Mohiro. Režíroval ho Morita Hiroyuki (Neko no Ongaeshi) a animaci má na svědomí studio Gonzo (Seto no Hanayome, Afro Samurai, Solty Rei)

Příběh začíná o letních prádninách na jedné pláži, kde skupina patnácti dětí objeví jeskyni plnou počítačů, ve které se skrývá podivín, tvrdící o sobě, že je vývojář počítačových her. A proto také nabídne dětem, aby pro něj jednu z jeho posledních her otestovaly. S větším či menším nadšením nakonec všichni souhlasí a zapíšou se do hry, ve které mají bojovat proti vetřelcům z vesmíru pomocí obrovských robotů. Bohužel, jak brzy zjistí, vlastně se nejedná o hru a navíc není možné jen tak přestat "hrát".

Bokurano na příběhu dětí, z jejichž hry se vyvine souboj paralelních vesmírů o přežití, zobrazuje otevřený válečný konflikt mezi zeměmi z pohledu obyčejných vojáků. Zabývá se tak otázkami proč vlastně bojovat, když existuje velmi vysoká šance, že se člověk z boje nevrátí. (v seriálu dotažená do extrému tím, že většina dětí ví, že jde na smrt) Nekteří tak bojují pro rodinu, pro ty, na kterých jim záleží, jiní jen tak, pro radost z boje či zabíjení, nebo jen proto, aby se předvedli před ostatními. Zároveň se také zabývá otázkou, která ze stran, mezi nimiž konflikt propukl, je "ta správná". Na druhé straně bojové linie totiž také stojí pouze lidé, kteří chtějí přežít a ochránit své blízké. Tím série nutí k zamyšlení nad cenou lidského života a faktory, které ji ovlivňují. Tvůrci seriálu dochází v podstatě k podobnému závěru jako diskuze na toto téma na jistém serveru. Dovolím si tedy citovat:

A: Jeden jedinej lidskej život vůbec nic neznamená.

B: S tím souhlasíš?

C: Ty ne? o_O

B: No nesouhlasím, protože život je moc vzácnej na to aby jím někdo pohrdal.

C: Pak jsi hodně naivní. Za vzácné považuji něco, čeho není mnoho. Něco, co je nějakým způsobem vyjímečné. Obyčejný lidský život toto nesplňuje. Čím je vyjímečný ten chlápek, kterého ráno potkávám během cesty do práce? Co se stane, když zítra zemře pod koly náklaďáku? Nic. Přestanu ho potkávat. To je vše. Místo něj budu třeba potkávat někoho jiného.

B: To, že pro tebe je cizí, neznamená, že někomu nebude chybět.

C: S tím samozřejmě souhlasím, jenže pro toho, komu bude chybět, to nebyl jen tak někdo, koho já kdesi potkávám. Byl pro něj právě něčím speciální, možná byl pro něj naprosto jedinečný. Třeba ho ten člověk nadevše miloval a obětoval by za jeho život klidně i tisíc těch "neznámých a obyčejných". Jenže nemocná mysl jedince nečiní jinou osobu obecně "cennější" či "významnější".


Vše v podstatě krásně shrnuje i píseň "Uninstall" od 石川智晶, která byla použita jako opening.

Doporučování se tentokráte zdržím, sami zvažte, zda na něco takového chcete koukat.

Žádné komentáře: