čtvrtek 17. listopadu 2016

Magická Togawa




Jun jsem tu zmínil dva roky zpátky, když bylo 30. výročí vydání její první desky. Rozhodně by si tu zasloužila víc příspěvků, ale ona si své věrné fandy najde i bez nich. (dva roky zpět mi to tu někdo anonymně komentoval, což potěšilo ^^)

A včera, 16. listopadu, jsem Jun poprvé viděl live v Umeda AKASO.





Předem se omlouvám za asi dost divné řeči, které budou následovat, ale tenhle příspěvek se mi vůbec nepíše lehce.

Kdo Jun znáte, víte, že ona patří ke špičce. Ne všichni ocení její styl, či osobnost, ale to je jedno. Jun byla vždycky jiná, vždycky svá. A proto ji mám rád. A podobné důvody bude mít asi většina jejích fandů. Některé jsem poznal blíže, a také to byla zajímavá podívaná. Stejně jako Jun, ani její fandové nejsou normální. Bohužel, tito lidé jsou již pryč. Ale láska k Jun zůstává. Takže jsem rád, že jsem konečně měl tu čest, zúčastnit se jejího koncertu.

I když dojmy z něj jsou takové všelijaké. Že na tom Jun není v posledních letech zdravotně dobře, to jsem věděl. Ale i tak to bylo těžké, vidět ji takhle. Já mám u Japonek vždycky problém s věkem. Většině bych hádal mnohem méně, než jim ve skutečnosti je. Klidně i o 10 let. Jun je letos 55. Ale v jejím případě bych hádal nejméně o 10 let více. Když promluvila, myslel jsem, že ten koncert snad ani neodzpívá. Ale zvládla to. I když s obyčejnou chůzí má velké problémy, a z její řeči je znát, že opravdu není v pořádku, její zpěv je pořád nádherný. Sice musela skoro celý koncert sedět, ale o to větším překvapením byl přídavek パンク蛹化の女, který odzpívala vestoje, s vypětím všech sil. Ona je pořád stejná, pořád stejně šílená a úžasná osobnost. Jen to tělo už nezvládá, co by duše chtěla. Je to velká škoda. Žádná jiná zpěvačka u mě nikdy nebude mít tolik respektu, jako právě Jun.



Ukázka z koncertu, kterou jsem nahrál spíš pro sebe na památku.. (jen zvuk)






Případní zájemci o seznámení s její tvorbou, pátrejte sami na youtube, ono je to tak nejlepší.. ^^

Žádné komentáře: