neděle 19. července 2020

Honda Dio (AF34) - výměna závaží variátoru

Nedávno začala moje Honda vydávat klapavý zvuk, pokud jsem stál na volnoběh třeba na křižovatce:




Pokud jsem trochu přidal plyn, klapání přestalo. Může to způsobovat buď volný řemen, nebo opotřebovaná závaží variátoru.

Vedlejší problém byl i limit maximální rychlosti někde na 48 nebo 49 kilometrech za hodinu. Víc už scooter nezrychlil ani po výraznějším přidání plynu. Jen jednou se mi podařilo dostat se přes tento limit, když jsem těch 48 hm/h držel delší dobu - scooter pak náhle zrychlil přes 50 km/h, což taky ukazuje na vytlačené plošky na závaží, přes které se závaží v jednom okamžiku převalila, a scooter náhle zrychlil.

Rozhodl jsem se vyměnit obojí, protože vůbec netuším, kdy tyto věci měnil předchozí majitel.

Nejdřív bylo ale potřeba vůbec zjistit, jaká závaží jsem měl instalovaná. Podle informací na internetu by to pro 50cc motory mělo být 4 až 8 gramů. Na hmotnosti závaží závisí to, kdy bude variátor "řadit" - čím nižší hmotnost, tím vyšší otáčky jsou potřeba, aby odstředivá síla překonala tlak pružiny.





Takže sundat kryt filtru, a nějaké další související plasty:





A nyní lze sundat samotný kryt variátoru a hnacího řemene:



Ještě šel sundat náhon elektrického startéru (vlevo nas ozubeným kolem):



A to je tak všechno. Pro další postup je potřeba nějak blokovat celou soustavu variátoru, protože jinak se samozřejmě všechno točí, a nejde to povolit. To znamenalo koupit speciální nástroj:

https://www.amazon.co.jp/gp/product/B00INU3I08/

S pomocí výše zmíněného (a taky trubky ze sedačky na kolo nasazené na ráčně ^_^) se mi podařilo variátor rozebrat:






A zjistil jsem, že závaží jsou dost opotřebovaná, a váží 11 gramů.



Stačilo tedy už jen koupit nová závaží, a vyměnit je.




To jsem dnes udělal, a klapavý zvuk přestal:




Maximální rychlost ještě nemám úplně otestovanou, ale co jsem tak rychle zkusil na rovince od našeho baráku k nejbližší křižovatce, tak přes těch 50 km/h to jde hladce. ^_^


pondělí 22. června 2020

Seiko F033-5050

Omlouvám se za další příspěvek o hodinkách, ale tohle je další model, který mi přijde velmi povedený. Kalibr F033 je z konce 70. let, a ve verzi 5050 zaujme netradiční reflexní vrstvou displeje, která není hladká, jak bývá běžné, ale má následující vzor:



Ale ne všechny F033 kalibry jsou stejné. Existují i verze s jakoby tečkovaným rastrem, a nebo i klasicky hladké. Mně se asi tato pruhovaná verze líbí nejvíc.

Další zvláštností jsou tři segmenty navíc:


Tyto pomocné segmenty jsou využity při zobrazení dne v týdnu. Konkrétně to pak vypadá takto:










Kdyby někdo měl zájem, tento model jsem ochotný prodat za 1600 czk + poštovné.

neděle 14. června 2020

Jiko bukken mapa

Jiko bukken (事故物件) by se dalo volně přeložit asi jako "nemovitost s tragickou historií". Konkrétně může jít o vraždu, sebevraždu, ale i úmrtí z přirozených příčin, pokud je zemřelý nalezen až po nějaké delší době. V Japonsku je povinnost o těchto událostech kupujícího / nájemníka informovat. V případě úmyslného zatajení těchto skutečností může být kupní / nájemní smlouva anulována.

Na webu http://sp.oshimaland.co.jp/#map si můžete prohlédnout mapu incidentů. (samozřejmě zde není úplně všechno)

Namátkou pár příkladů:

Případ z roku 2016, o kterém jsme tehdy četli na twitteru:
http://www.oshimaland.co.jp/?p=1llyyq7t
(sebevražda skokem z obchoďáku Sennan Rinkuu Mall)

Ze stejného místa je tu autonehoda na parkovišti:
http://www.oshimaland.co.jp/?p=t09aa78b

A ještě jeden případ nedaleko našeho předchozího bydliště:
http://www.oshimaland.co.jp/?p=ylchycsm
(5 členů rodiny nalezeno mrtvých)

Hotel Sun Plaza poblíž Shin Imamiya stanice:
http://www.oshimaland.co.jp/?p=fy771uos
(ubodaný muž, zemřel v 7. patře před výtahem)

Spa World (poblíž Shin Sekai)
http://www.oshimaland.co.jp/?p=y6d8mgb4
(sebevražda na toaletách ve 3. patře)


středa 29. dubna 2020

Seiko 0624-5000 - Lemon Face




Nedávno se mi podařilo sehnat za relativně dobrou cenu Seiko 0624-5000 - jedny z prvních digitálek (1974) z rodiny Quartz LC. Kupoval jsem je jako nezkoušené, což většinou znamená "zkoušel jsem je, ale nefungují". Ale protože prodejcem byl obchod, nikoliv soukromá osoba, byla přeci jen trochu větší šance, že prodejce říká pravdu. A měl jsem štěstí - vnitřek čistý, baterie nevytekla. Po vložení nové baterie ovšem jen svítila žárovka displeje. Zkusil jsem tedy baterii několikrát vyjmout a znovu vložit, a různě přepínat režim nastavení / provoz, a po několika pokusech se hodinky rozeběhly.




Takže jen trochu vyčistit, a mohly by být dobré. Také jsem si na displeji všiml škrábance. Původně jsem chtěl vyměnit polarizační filtr, ale nakonec to nebylo nutné, protože i když byl škrábanec hluboký, podařilo se mi ho odstranit - brusný papír #800 a #2000 a následně lapovací pasta #15000.








Zde jsou detailnější fotky před a po:





Další problém byl poněkud pomalý refresh displeje. Zde je video původního stavu:




Jediná věc, co se v tomto případě dala zkusit, je výměna kondenzátorů. Podle značení to vypadá, že tu jsou dva kondenzátory 470nF. Jeden z nich měl při měření hodnotu zhruba poloviční, druhý se těm 470 nF blížil více. Já tu mám v SMD provedení jen 1uF, což se ukázalo jako ideální, protože dva do série na délku zhruba odpovídají těm původním.





Zde je video po výměně, takže myslím, že problém byl úspěšně vyřešen. ^_^



středa 1. dubna 2020

[Práce] Kyowa Hospital





Od 23. března jsem začal pracovat v Kyowa hospital. Ale původně mělo všechno být trochu jinak. Pozice, na kterou jsem se hlásil, byla v Yamamoto Third Hospital (necelé dva kilometry od domu) s tím, že první týden bude zácvik v Yamamoto Daiichi. Ale nic z toho se nekonalo, a já nastoupil v Kyowa, kterou mám 7 kilometrů. Dojíždění MHD moc smysl nemá, takže jezdím na motorce. Práce je to jednoduchá (každý den to samé), jen časový managment za moc nestojí - ráno se mi kolegové pokoušejí naložit nesplnitelné, a pak kolem poledne není co dělat. A co tam vlastně děláme? Ráno tedy zametání, vytírání, pak sběr mopů od ostatních kolegů a následné praní. Lehce před polednem to zakončuje sběr odpadků. Pak je pauza, a po ní ještě strojové mytí podlahy, utírání zábradlí a opěrek na sedačkách a příprava věcí na další den. Platí 970 jpy na hodinu s tím, že denně je 7 hodin. (od 7:00 do 15:00) Sice se mi líbí, že se dělá od sedmi, takže člověk si vydělá přes 6 a půl tisíce yenů za den, aniž by byl celý den úplně zabitý, ale zůstat zde neplánuji. Popravdě, už zítra bych měl jít na schůzku ohledně práce v hotelu, tak jsem zvědavý, co z toho bude. "Interview" už bylo v neděli, a prý ok, i když moc informací od tohoto potencionálního nového zaměstnavatele nemám. Pokusím se pak zas něco napsat. Snad tam také nebudou nějaká nepříjemná překvapení. V podstatě vím jen to, že jde o nový hotel poblíž Ebisucho na Sakaisuji line, což bych tedy měl tři kilometry. (a je tu i hezké spojení MHD - jedna stanice metrem)

neděle 1. března 2020

Uber eats Osaka



Celé to začalo už někdy v prosinci minulého roku, kdy jsem se registroval jako Uber řidič. Po vyplnění osobních údajů chtěla aplikace nahrát i fotky residence card, což jsem udělal, a fotka byla odmítnuta z důvodu nízké kvality. Zkusil jsem to ještě asi pětkrát, včetně nahrání 600 dpi scanu, ale i ten byl odmítnut ze stejného důvodu. Snažil jsem se i napsat nějaké maily na podporu, ale bez úspěchu, tak jsem to vzdal. Až na začátku února přišel mail, že mám přijít do Uber centra v Osace. Zde mi aktivovali účet, a nahráli fotku residence card. Najednou to šlo bez problémů. Asi prostě bylo nutné přijít osobně, což ale mohli napsat rovnou, a ne odmítat nahrané dokumenty kvůli "nízké kvalitě". Každopádně, účet jsem měl aktivní a dostal jsem batoh na doručování. Současně jsem si od někoho v centru Osaky koupil kolo, abych měl jak doručovat.

Kolo jsem si vyzvedl večer 3. února, a hned jsem zkusil první doručení. Dostal jsem objednávku od McDonald's v Shin Sekai, a místo doručení bylo vedle Super Tamade Ebisu. Což je kousek. Místo jsem našel bez problémů, ale horší to bylo s tím, jak se dostanu dovnitř. Domovní dveře byly zavřené, zvonky jsem neviděl. Ale po chvíli jsem si všiml klávesnice s displayem poblíž dveří, a došlo mi, že to jsou zvonky. Jen nemá každý byt svůj, ale na klávesnici vyťukáte číslo bytu. ^_^ První doručení tedy proběhlo úspěšně, a jel jsem domů. Odměnou bylo 348 yenů. Platí se za vzdálenost mezi podnikem a zákazníkem.

Doručoval jsem ještě následující tři dny. Ovšem třetí den u posledního doručení vznikl problém. Dorazil jsem na určené místo. Píšu zákazníkovi, že jsem před domem, a oni na to, že to je špatná adresa, a poslali mi novou, která byla asi 7 km od té, co měli u Uberu registrovanou. Netušil jsem, co dělat, protože už mi i docházela baterka v mobilu, ale vydal jsem se na novou adresu. Po cestě jsem zkusil volat na Uber help line, ale skoro jsem je neslyšel, tak jsem to vzdal, a stavil se v Uber centru, které bylo po cestě. Tam jsem vysvětlil problém, a oni na to, že mám zrušit objednávku. V zoufalství z nastalé situace, v kombinaci s tím, že jsem zatím vydělal jen pár stovek yenů (po odečtení jízdného na vlak) jsem se rozhodl skončit, a odevzdal jsem doručovací batoh. Tím tedy skončil můj první týden. Výdělek něco přes 7000 yenů.

Mimochodem, ten batoh samozřejmě není zdarma. Stál 4000 yenů, a původní systém byl takový, že jste ho spláceli 4 týdny. (4 x 1000 yenů odečteno každý týden z výdělku) Nově stojí 3500 yenů, a platí se předem. (je nutno platit kartou, v hotovosti nelze)

Další týden tedy nic, a pak jsme se přestěhovali. Byl jsem bez práce i peněz (a pořád jsem), tak mi nezbývalo než to zkusit znovu. Opět jsem tedy šel do Uber centra, vyzvednout si batoh, a začít znovu jezdit. To bylo na konci týdne, takže jsem jezdil jen neděli 23. února, a vydělal asi 2400 yenů.

Poslední únorový týden jsem jezdil celý, s výdělkem 30 000 yenů, a už mám za sebou celkem přes 80 doručení. Dalo by se vydělat víc, kdybych jezdil večery, což ale z osobních důvodů moc nemůžu. Pokud bych mohl, asi by se dalo udělat i přes 40 000 yenů. Asi by se tím tedy dalo uživit. Otázka je, jestli se někdo něčím takovým živit chce, protože celý den jezdit po městě na kole, to samozřejmě není nic lehkého. Tohle je asi mých nejhůře vydřených třicet tisíc.

Takže takový souhrn dosavadních zkušeností:

Je potřeba aspoň nějaký základ japonštiny, protože samozřejmě musíte komunikovat jak s restaurací při vyzvednutí zásilky, tak se zákazníkem při předání.

Ideální by bylo znát kanji pro případ, kdy musíte hledat adresu v Google mapách. (dá se to řešit pomocí OCR v překladači, což ale zdržuje) Nejhorší je vyzvedávání zboží v centrech kolem velkých stanic. Mapa je totiž užitečná, když jedete k samostatnému podniku někde. V těchto centrech vám ale nepomůže, takže tam je nutné třeba se i ptát v okolních podnicích. Celkově takové hledání hodně zdržuje. Stanice jako Namba, Tennoji, Umeda, nebo centra jako Abeno, to je na vyzvedávání peklo.

Občas narazíte na divné lidi. Jeden zákazník měl v poznámce ať nezvoním, a nechám jídlo přede dveřmi. Zkoušel jsem mu aspoň poslat zprávu, že je doručeno, ale ani zpráva mu nedošla. Tak snad mu to jídlo nikdo nesebral.

Občas doručujete na divná místa. Jednu objednávku jsem vezl do osackého red light districtu. ^_^ Ale tak aspoň jsem se tam taky konečně podíval.

Uber app lze mít online se zhasnutou obrazovkou. To jsem nevěděl, takže jsem první dny dost plýtval baterií. Ale i tak to bez power banky nemá smysl.

Dobrý je taky magnetický USB kabel, protože pořád zapojovat a odpojovat ten klasický, to taky není zrovna ideální.

Za deště se dá vydělat víc, ale já se tomu budu asi vyhýbat, protože telefon s mokrým displejem je téměř nepoužitelný, a většinou je ta mapa opravdu potřeba.

Uber platí týdně, takže pokud potřebujete peníze, a nechcete čekat do konce měsíce, ideální.

Dalšího mě teď nic nenapadá, tak ještě seznam mojí současné výbavy:

Power banka: https://amzn.to/3ckX0bX
(asi by se s ní dalo jezdit celý den, a pořád by byla rezerva)

Magnetický kabel: https://amzn.to/2TdVRLL

Držák mobilu: https://amzn.to/2wXyFsp




úterý 25. února 2020

Stěhování

Pokud čtete fórum na Aki, tak už víte, že jsme se minulý týden přestěhovali. Důvodem bylo víceméně to, že jsme chtěli blíže k centru, kvůli lepším pracovním příležitostem. Nyní tedy bydlíme v Nishinari. Byt je 2DK, asi 30m2, takže asi poloviční, oproti předchozímu.

Stěhování proběhlo poměrně rychle - asi týden předem jsme objednali stěhovací společnost, která následně dodala kartonové krabice na zabalení věcí. Vše jsme tedy během toho týdne zabalili, na přesun pak proběhl během jednoho dne. Náklady na stěhování byly cca 100 000 yenů, včetně prvního nájmu. (40 000, stejně jako v předchozím bytě) To je v podstatě minimum - měli jsme objednané jedno auto. (nejmenší) Pak jsme museli zaplatit dalších 50 000 za odvoz odpadu. (také nejmenší auto) Protože nový byt je poloviční, museli jsme se hodně věcí zbavit. S tím bohužel souvisí i to, že nemám moc místa na skladování zboží, které jsem přeposílal do Česka z Yahoo aukcí, atd., takže nad tím ještě musím popřemýšlet, co s tím. Pravděpodobně budu muset zavést nějaké rozměrové omezení.

Eshop máme již v provozu, ale i tady hodně položek zmizelo z důvodu rozdílného sortimentu. Samozřejmě se budu snažit nabídku zboží opět rozšířit, ale to zabere nějaký čas. Každopádně jsme teď skoro bez peněz, takže pokud nás chcete podpořit, něco si u nás kupte. ^_^

http://eshop.nakupyvjaponsku.cz/

Tady je pár fotek z nového bytu, ještě dost neuspořádaného.

 












čtvrtek 2. ledna 2020

[Recepty] Okonomiyaki



Okonomiyaki je druh zelné placky, která patří mezi tradiční jídla japonské kuchyně. Základní ingredience k přípravě okonomiyaki jsou zelí, vejce a mouka. Placka se po usmažení zdobí omáčkou okonomi, vločkami bonito a majonézou. Existují různé varianty jídla, v nichž se přidává k základním ingrediencím také vepřové maso, krevety, ústřice, slanina, nebo jiné.



Seznam surovin (2 porce):


Zelí (150 - 200g)
Vejce (2ks)
Voda (100ml)
Okonomiyaki mouka (100g)
Tenkasu (20g)
Olej
Okonomi omáčka
Aosa
Katsuobushi (bonito)
Majonéza

Příprava:


Zelí nakrouháme najemno, a nasypeme do větší misky.


Přidáme další ingredience. (mouku, tenkasu, vejce, vodu) 



Vše promícháme. 


Rozpálíme pánev střední velikosti (20cm) a smažíme polovinu dávky těsta. Asi tři minuty na každé straně (na střední intenzitu), případně méně, a průběžně kontrolujeme, ať se placky nepřipálí. Výsledná placka by měla mít asi dvojnásobnou tloušťku klasického bramboráku a přibližně stejný průměr. Ve fázi smažení také můžeme přidat třeba pár plátků slaniny. 




Vzniklé placky potřeme okonomi omáčkou, posypeme kořením aosa, katsuobushi, a ozdobíme majonézou. 




Dobrou chuť. ^_^